Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce
Červený kříž
Byly to právě dvě války, které položily základ myšlenky organizace Červeného kříže. Bitva u Sevastopoli (Krymský poloostrov v jižní části Ukrajiny) a Solferina (severní Itálie).
Solferino se stalo dějištěm jedné z nejkrvavějších bitev rakousko-francouzsko-sardinské války. Dne 24. června 1859 večer přichází na bojiště po bitvě švýcarský obchodník Henri Dunant cestující za francouzským císařem Napoleonem III. a je zděšený pohledem na bojiště, kde umírají tisíce vojáků, protože o raněné se nikdo nestará. S pomocí vesničanů z okolních obcí organizuje po tři dny a noci pomoc raněným. Je natolik otřesen, že hrůzné výjevy jej v myšlenkách ještě dlouho pronásledují.
Henri Dunant na základě osobních zkušeností napsal v roce 1862 knihu Vzpomínka na Solferino (ZDE). Navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. Ve dnech 26. až 29. října 1863 se v Ženevě konala konference, které se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Na konferenci byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považován za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže.
Ve dnech 26. až 29. října 1863 přivítal velký sál v ženevském paláci Atheneum zástupce celkem 16 zemí. Dohodli se na zřizování Výborů pro pomoc raněným již v mírové době, domluvili se na tom, že budou cvičit dobrovolné zdravotníky. Přijali jako znak nové organizace - Červeného kříže - červený kříž v bílém poli, vlastně obrácenou švýcarskou vlajku. Byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže.
V současnosti platí čtyři Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949:
- Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách
- Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a ztroskotaných příslušníků ozbrojených sil na moři
- Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci
- Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války
V roce 1977 byly tyto čtyři základní Ženevské úmluvy doplněny ještě dvěma Dodatkovými protokoly. Všechny tyto dokumenty tvoří základ toho, co nazýváme mezinárodním humanitárním právem.
Červený půlměsíc
V roce 1876 válčilo Turecko s Ruskem a oznamuje do Švýcarska, že znak Červeného kříže uráží náboženské cítění jeho vojsk (znak Červeného kříže žádný náboženský význam nemá) a že proto přijímá pro své sanitní vozy a zdravotníky označení červeným půlměsícem. Příkladu Turecka následuje řada arabských a dalších zemí vyznávajících islámské náboženství.
Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce
Protože bylo nutné, aby se organizace sjednotily a mnohem lépe spolupracovaly, vzniká 5. května 1919 v Paříži Liga společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, od roku 1991 s názvem Mezinárodní federace společností ČK a ČP. Napomáhá ustavování národních společností ČK a ČP, koordinuje jejich činnost a zejména organizuje poskytování humanitárních pomocí zemím postiženým přírodními katastrofami.