„Nikdo mi nepomohl…“
Na schodišti u Městského úřadu Orlová potkáte toto motto.
Když už jsme se jednou bavili na téma lhostejnosti a nezájmu, můžeme v tomto tématu pokračovat.
Lhostejnost a obavy mohou zabíjet, ale nejhůř uděláte, pokud neuděláte nic a půjdete dál. Překonat první krok a přijít k člověku s problémy, začít něco dělat, je asi nejtěžší. Může být ještě hůř. Můžete jen tiše stát, vytáhnout mobil a natáčet si to, zatím co budete čekat, že někdo bude akčnější než vy. A ti vedle vás budou čekat na totéž… Pak všichni čekají, ale nikdo nepomáhá.
Nebojte se udělat ten první krok. Jděte k němu a zjistěte, jestli je při vědomí, jestli reaguje na oslovení, na bolestivý podnět. Pokud ne, je nejspíš v bezvědomí a hrozí mu udušení. Křikem přivolejte pomoc, abyste na to nebyli sami, zakloníme postiženému hlavu tlakem na čelo a bradu kvůli uvolnění dýchacích cest. Pokud se v tu chvíli nerozdýchá, volejte 155 a nechce se vést operátorem.
