Dárcovství krve
Krev hraje v současné medicíně nezastupitelnou a stále rostoucí roli. Nelze ji uměle vyrobit. Je třeba např. při těžkých úrazech, při řadě operací (zejména plicní, cévní, ortopedické, transplantace), při léčbě otrav, ale i celoživotně jsou na ni odkázání např. lidé léčení umělou ledvinou, lidé se zhoubnými nemocemi krve. Léky z krve vyrobené jsou nezbytně nutné pro nemocné s poruchami srážlivosti (např. hemofilici), pro léčbu poruch obranyschopnosti, léčbu popálenin a v řadě dalších situací.
S rozvojem dalších léčebných metod roste stále i potřeba krve získávané od dárců.
Víte že... ?
V průměru dostane každý občan za svůj život 4x krevní transfúzi a 12x preparát vyrobený z krve.
Kdy můžete darovat krev?
- Je mi více jak 18 let.
- Vážím více jak 50 kg.
- Cítím se zdravý/á.
- Netrpím vážnějším chronickým onemocněním.
- Nejsem HIV pozitivní, ani nepatřím do skupiny se zvýšeným rizikem.
- Jestliže jsem v posledních 6 měsících nepřišel/a do styku s vážnou chorobou (žloutenka, TBC, pohlavní nemoci).
- Jestli jsem si v posledních 6 měsících nenechala provést piercing mimo zdravotnické zařízení.
- Jestli jsem nebyl v posledních 6 měsících operován.
- Jestli jsem neměl v posledních 6 měsících přisáté klíště.
Více informací naleznete na stránkách Hematologicko-transfúzním oddělení v Karviné ZDE.
Rozhovor s našim členem Michalem Tkáčem
- Michale, děkuji ti za čas. Ty jsi pravidelný dárce, takže máš pro nás informace z první ruky. Jak se k tomu dostal?
Darovat krev jsem chtěl už jako malý. Nevím proč, ale bral jsem to jako samozřejmost a možná jako jednu z možností jak být na sebe hrdý. Taky můj táta daroval. Na výšce jsem se ale dříve dostal k placeným odběrům krevní plasmy. Co si budeme nalhávat. Byl jsem student, každá koruna dobrá. Krev jsem nějak odstavil na druhou kolej. Po nějaké době mě to ale nedalo.
- Co bylo tím impulzem? Zranění? Nebo nemoc příbuzného?
Ne (smích). Prostě jsem se jednou vzbudil a řekl jsem si, že je třeba začít.
- Co bylo pak?
Nejdřív jsem zjišťoval informace na netu. Jak jsem to tak pročítal, přišlo mi to trochu strašidelné. Samé upozornění, doporučení, předpisy. Tak jsem si řekl, že to zkusím a když mi to nebude sedět, tak příště nepůjdu. A basta.
- Jak to probíhalo?
Nejdřív jsem se dopředu objednal. Ještě jsem si den předem zjistil na "gůglu" kam mám jít, ať nebloudím, napsal poznámky k trase, autobus a hurá do postele (smích).
- Ráno jsi tedy vyrazil. Už se to blížilo. Měl jsi obavy nebo pochyby? Byl jsi nervózní?
Jasně. Bylo to něco nového a poprvé. Sice jsem dával plasmu, ale toto je fakt něco jiného. Ikdyž podobné.
Taky jsem přemýšlel, jestli byl ten nízkotučný jogurt na večeři fakt dost nízkotučný (smích) a jestli nezabloudím. Karvinou moc neznám.
- A zabloudil jsi? Nebo nějaká jiná nepříjemnost?
Ne. Našel jsem to hned. Vešel jsem na transfůzní oddělení, odložil jsem si bundu do úschovny a pak jsem šel k přepážce vyřídit formality. Sestry mě naváděly, tak nebylo proč panikařit.
- Formality? Co si pod tím mají čtenáři představit?
Tak samozřejmě klasika. Občanka, karta pojištěnce, adresa praktického lékaře. Na víc si nevzpomínám. Pak jsem se posadil do čekárny a koukal po nástěnkách.
- Zjistil jsi něco zajímavého?
Jo. Neodebírá se jen krev a plasma, ale i krvinky a destičky. Navíc se darovaná krev nemusí dostat na operační sál, ale celý odběr můžou pomocí speciálních postupů rozebrat na jednotlivé složky. Je to věda. Taky se můžete stát členem Klubu dárců krve a podnikat různá setkání a akce. Ale pak mě sestry volaly do tzv. předodběrové místnosti.
- Předodběrová místnost? To zní děsivě.
Ani ne tak děsivě, jako odborně. Ale nic zvláštního. Zvážili mě, změřili teplotu a tlak, vzali vzorek krve na rychlou kontrolu. Pak jsem fičel do další čekárny. Ta je v 1. patře. Je tam k dispozici kantýna, kde si můžete dát rohlík, kávu, čaj nebo vodu. Zadarmo samozřejmě.
- Další čekání. Nebylo to moc zdlouhavé?
Ani ne. Je tam telka, takže se dá koukat a navíc člověk vyplňuje dotazník. Takže čas celkem letí.
- Kdy ses dostal k odběru?
Během 15ti minut. Před tím jsem ještě šel k doktorce. Tam si se mnou promluvila, zhodnotila dotazník, výsledky z předodběrové místnosti a šel jsem. V předsálí, já tomu říkám umývárka, jsem si umyl předloktí a loketní jamky na obou rukách. Sestra si mě zavolala a já šel.
- Tak jak ten odběr probíhá?
Jde to dost rychlé. Posadí si vás na křeslo, natáhnete ruku, sestra vše připraví a poučí vás. Vy to odkývete, najednou to píchne a už máte jehlu v ruce. Odběr začal.
- Právě z jehel mají lidé strách. Jak jsi na tom ty?
Mě taky vadí. Jde to ale přežít, vždyť teď spolu mluvíme (smích). Jen to píchne a potom už nic, jen odběr.
- Trvalo to dlouho?
Schválně jsem si to stopnul. 12 minut a já odcházel. Bez problémů, bez bolesti. Úplně v pohodě. V kantýně jsem si dal ještě kafíčko na rozloučenou, na přepážce mi dali peníze za autobus tam i zpět, vitamíny, stravenku a dostal jsem omluvenku na celý den, paragraf. Legálně jsem se ulil z tělocviku (smích).
- Takže jak dlouho jsi tam byl?
Když nepočítám cestu autobusem, tak nějakou hodinku, jen to hvízdlo.
- Zaujalo mě to vyšetření u lékařky. Darovat krev můžou jen zdraví lidé ne?
Ano i ne. Jsou jisté podmínky. Já mám třeba kérku (tetování) a jsem alergik, přesněji mám sennou rýmu. A darovat můžu. Chce se na to jen podívat jak na tom člověk je. Lidi si myslí, že dárce musí být 100% jako lilius. Ale lepší je ze zeptat doktora, jestli může nebo ne.
- Kolik máš odběrů za sebou?
Zatím čtyři, když se bavíme o krvi. Ale jestli i o plasmě, tak to říkat nebudu, protože jestli to bude číst někdo od fochu, tak ho klepne. Ale na III. zlatý kříž by to možná bylo.
- Co by jsi doporučil ostatním, kteří ještě váhají?
Ať se vykašlou na předsudky, plivnou do dlaní a jdou na věc. Nikdo při darování neumírá. Navíc darování má spoustu výhod. Budou znát svůj zdravotní stav, celodenní omluvenky na které jim nemůže nikdo nic říct, super pocit hrdosti, pro ty starší daňové úlevy.
- Děkujeme za rozhovor. Přejeme do budoucna ještě hodně odběrů.
Já taky děkuji a přeji do budoucna hodně úspěchů a dárců (smích).